Hafling

23. května 2008 v 21:22 | Naiser
Hafling
Rakouský haflingský pony je pojmenován po vesnici Hafling v jižním Tyrolsku, kde se před stovkami let poprvé choval. Jeho předky byli místní horští koně a ponyové, kteříbyli vyšlechtěni arabskou krví. Všichni dnešní haflingové se odvozují od polokrevného araba jménem El Bedavi XXII- ktrý byl chván v Rakousku a byl vnukem arabského hřebce- a jeho syna Folie.POPIS PLEMENE
Výška Kolem 142 cm. Zbarvení Ryzáci se světlou hřívou a ocasem. Stavba těla Inteligentně vyhlížející hlava s velkýma očima, malýma ušima a mírně konkávním profilem; šikmé plece; silné hluboké tělo s dlouhým hřbetem a svalnatými bedry; silná záď; silné končetiny a vynikající kopyta.
V průběhu staletí křížení v rámci rodu dalo vzniknout ponymu velmi výrazného typu: malé, ale silné postavy, vždy ryze zbarvenému, odolnému a v kroku jistému, s výraznými chody arabských předků.


Hafling se svou poddajnou povahou představuje vynikajícího všestranného jezdeckého koně, vhodnéhoi pro zápřež. Před nástupem mechanizece byl vyhledávaným koněm do zemědělství a jako soumar. Dnes se řada haflingů používá na turistické ježdění. Plemeno se vyváží do mnoha zemí a je zvláště oblíbené v Německu a Švýcarsku. Je známé svou dlouhověkostí.
ENCYKLOPEDIE KONÍ- Josée Hermsen
Hafling
PŮVOD
Rakousko (severní Tyrolsko), Itálie.
HŮLKOVÁ VÝŠKA
Mezi 1,35 a 1,45 m.
ZBARVENÍ
Hafling je vždy ryzák nebo žluťák s plavou hřívou a ocasem.
CHARAKTER
Hafling je inteligentní, učenlivý koník s přátelskou povahou.
EXTERIÉR
Ušlechtilá hlava haflingu prozrazuje jeho orientální původ (viz Zajímavosti). Hafling je skromný, odolný a neobyčejně silný koník. Má krátké nohy a mohutně osvalený hřbet a záď. Nápadný je také široký kříž a záď. Kopyta jsou tvrdá a zdravá.
MOŽNOST VYUŽITÍ
Hafling je vynikající soumarský a jezdecký kůň. V Alpách bývá často zapřahán do saní.
CHODY
Ze způsobu pohybu haflinga je znát účel, pro který byt tento kůň chván, tj. jako horský pracovní kůň. Všechny tři základní chody má dobré, ale málo prostorné. To mu umožňuje pohybovat se jistě na horských svazích.
ZAJÍMAVOSTI
Plemeno hafling vzniklo v 19. století. Chov založil plemenný shagya.arabský hřebec a tyrolská zemská klisna, jejíž vzdálenější předci byli pravděpodobně již také ovlivněni orientální krví. Hafling je pojmenován po místě, které dnes potří Itálii. V rakouském severním Tyrolsku se však dnes chová moderní, všestranný a co nejčistokrevnější hafling. Jižní (italská) verze haflinga je poněkud větší a mohutnější.
KONĚ- Elwyn Hartley Edwards
Hafling
Hafling z rakouského Tyrolska je význačný avým zřetelným rýzím palomino zbarvením, které je doprovázeno světlou hřívou nebo ocasem. Všchni rakouští haflingové nesou výžeh ve tvaru protěže s písmenem "H" uprostřed a někdy se jim říká protěžoví poníci.VZHLED
Hlava je živá a s laskavým výrazam, velkýma očima, širokými nozdrami a malýma, pohyblivýma ušima; krk je donře tvarovaný, takže podtrhuje celkový dojem vyvinutých svalů; tělo je poměrně dlouhé, ale hluboké v hrudníku; silný kříž; je přirozeně jistý s velmi dobrými nohami a kopyty.
HISTORIE CHOVU: Centrem chovu je vesnice Hafflingen v Otztalerských alpách v Rakousku. Hlavní hřebčín je v Jenesii. Tento poník je sice chladnokrevník, má však i arabskou krev po hřebci El Bedavi XXII. Základní chov zahrnoval dnes vyhynulého alpského tažného koně. S haflingem jsou příbuzní huculové, konici a příbuzní bosenští poníci.

VLASTNOSTI: Jako horský pony domovem na vysokohorských pastvinách může hafling snadno pracovat na příkrých svazích. Je používán jako jezdecký kůň, při lesních pracách a k tahání smyků i povozů. Je to silné a tvrdé plemeno, které se dožívá dlouhého věku. Haflingové jsou používáni k práci nejdříve ve čtyřech letech a mohou být aktivní při plném zdraví až do 40 let.
OBRAZOVÁ ENCYKLOPEDIE KONÍ- Elwyn Hartley Edwards
Hafling
Domovem tohoto plemene se stala vesnice Hafflingen v Alpách. Hlavní hřebčín je v Jenesii. Po první světové válce Rakousko ztratilo tuto oblast, okolí Merana bylo přičleno k Itálii, a proto byl chov přenesen do rakouské části Tyrol. Podařilo se udržet chov čistý, bez přikřížení huculů, bosenských horských koní a polských koniků i malých noriků.POPIS HAFLINGA
Hříva a ohon jako len, to je typický zanak ryzého haflinga. Hafling má hluboký hrudník a dobře utvářenou plec; má prostorný vydatný chod. Nohy jsou svalnaté, ale ne těžké. Holeně má krátké a kopyta pevná.
Velmi plodného hřebce- zakladatele chov El Bedaviho dovezla v 19. století z Arábie rakouská hipologická společnost. Čtyři krevních linií tohoto plemene se odvozují od synů, vnuků a pravnuků polokrevníka El Bedavi XXII, narozeného v rakousko uherském v Radovci (dnešní Radauti v Rumunsku). Pátá linie je po Willym, pravnuku Haflinga, potomka 249 Folie, syna El Bedavi XXII. Tento jednotný původ spolu s tvrdými podmínkami ve vysokých horách upevnil typ, který je osobitý a nápadný.

Hafling je většinou ryzák s bílou hřívou a ohonem. Výška v kohoutku nepřesahuje 140 cm. Je mohutně stavěný s velmi kvalitníma nohama, dobře utvářenou šikmější lopatkou, s výbornými kopyty. Pouze hřbetje poněkud delší, což je ovšem výhodné při využití těchto koní jako soumarů. K mimořádné otužilosti a houževnatosti plemene připívá i horské podnebí, a proto se hříbata odchovávají na alpských pastvinách (říká se tomu alpung), kde řídké ovzduší zvyšuje funkci srdce a plic. Hafling je pracovně využíván od stáří čtyř let, ale je dlouhověký, někteří jedinci pracují až do svých 40-ti let.

Hafling je velmi učenlivý, nenáročný, spokojí se se skromnou pastvou a minimální péčí a přitom dokáže konat těžkou práci v obtížných horských podmínkách. Plemeno se užívá ke všem druhům zamědělských prací, k tahu i jako soumar. Často pracuje v lese, hlavně při svážení dřeva. V poslední době je hafling v mnoha částech světa oblíben jako jezdecký a kočárový pony. Také ve Velké Británii se hafling chvá, a to v hřebčíně (založené vévodkyní z Devonshiru) v Chatseorthu v Drebyshiru. Skupina haflingů byla vyvezena též do Indie, kde armádních hřebčínech měla sloužilik chovu soumarů pro horské oblasti Kašmíru a Džammú. Nedokázali se však přizpůsobit horku.

U nás se haflingové chovali zejména v první polovině století. Po druhé svštové válce byli pokusně použiti i v hřebčíně na Muráni (Slovensko) ke křížení s huculskými klisnami. Šetření bylo však zastaveno, neboť ani hmotnost F1 generace kříženců nevyhovala požadavkům pro zajišťování přibližovacích prací při těžbě dřeva.

Hafling mívá na zádi výžeh s národní rakouskou květinou, protěží a s velkhým písmenem H uprostřed.
Obrásky:










 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama